Eiffelova věž (Tour Eiffel)

Asi nejznámnějším monumetnem Paříže vůbec je 324 metrů vysoká Eiffelova věž Eiffelova postavená ze železa, přezdívaná „Železná dáma“ (La Dame de Fer). Nachází se na Champ de Mars na levém břehu řeky Seiny. Eiffelovu věž navštíví ročně přes 6 milionů návštěvníků.

Kudy nahoru

Věž je třípatrová, nahoru se dá dostat pěšky po schodech i výtahem. Schody vedou jen do druhého patra, výtahy z přízemí také do prvního a druhého patra, do třetího patra jede zase jiný výtah. Výtahy jsou celkem tři – ve východním, severním a západním pilíři.

První plošina (57 m)

Poskytuje audiovizuální muzeum ukazující stavbu a panoramatický výhled na Paříž, jsou zde restaurace.

Druhá plošina (115 m)

Jsou zde restaurace. Často je odtud lepší výhled než z vrcholu věže.

Třetí plošina (274 m)

Dostupná jen výtahem. Je zde bar. Při dobré viditelnosti je odtud vidět i katedrála v Chartres, až na vzdálenost 65 km.

Kromě Eiffelovy věže je krásný pohled na Paříž také od Sacré Coeur na kopci Montmartre. Pokud vás zajímá nejen pohled na Paříž, ale také na Eiffelovu věž, nejlepší pohled je od Pallais de Chaillot.                    

Eiffelovka v číslech

Historie Eiffelovy věže

Eiffelova věž byla navržena architektem Gustavem Eiffelem (mj. autorem Sochy svobody) na počest 100. výročí Velké francouzské revoluce a Světové výstavy v roce 1889. V době vzniku byla nejvyšší stavbou světa. Původně byla věž postavena pouze na období 20 let. Mezitím získala ale svůj význam jako meteorologická stanice, proto zůstala zachována. Později se stala věž také centrem letového provozu a rozhlasového a televizního vysílání.

Původně se věž pařížanům nelíbila, byla považována za ošklivé mostrum, architekti, spisovatelé a další umělci (Maupassant, Dumas ml., Gounod) se spojili v akci „300″ za odstranění monstra. Roku 1909 měla být věž zbourána z důvodu prošlé koncese. Počátkem 20. století se ale začala objevovat na obrazech (Pissaro, Utrillo, Seurat, Delaunay) a začali ji oslavovat i básníci (Cocteau, Apollinaire).

V roce 1923 byla Antoinem Bourdellem pod Eiffelovu věž umístěna busta Eiffela, jako ocenění za jeho práci.

Katedrála Notre Dame

                Jedna z nejznámějších památek Paříže, která leží na ostrově Cité, tedy v místech nejstařšího osídlení v Paříži. I samotná katedrála patří k nejstarším pařížským stavbám. Její stavba trvala téměř 200 let od roku 1163 do r. 1345. Svou architekturou je katedrála Notre-Dame považována za jednu z nejhezčích staveb gotické architektury, i když na rozdíl od České republiky není výskyt gotické katedrály ve městech po celé Francii žádnou výjimkou. Celá katedrála, ale zejména její průčelí je hojně zdobeno nejrůznějšími dekorativními prvky. Ze svých 69 metrů vysokých věží nabízí pařížská katedrála  Notre-Dame krásný výhled na centrum Paříže.

 Největší lákadlo centra Paříže, dominanta ostrova Cité, chlouba gotické architektury, střed Paříže, místo nulového bodu (fr. Point zéro ), tedy místa, odkud se počítají vzdálenosti míst v Paříži i ve Francii, alespoň podle tradice. Tak to je pařížská katedrála Notre-Dame, která se od svého dokončení pyšně tyčí nad řekou Seinou již téměř 670 let.
Stavba katedrály započala v roce 1163 na místě původní románské baziliky. Základní stavební kámen položil papež Alexandr III., stavbou byl pověřen Jean de Chelles. Díky délce její výstavby je katedrála znakem přechodu od pozdního románského slohu do gotiky. Během Velké francouzské revoluce měla být dokonce zcela srovnána se zemí. Naštěstí k tomu ale nedošlo.
Katedrála každého návštěvníka uchvátí svými obrovskými rozměry, které jsou 130m na délku, 50m na šířku a 35m na výšku. Věže katedrály mají výšku 69m. Celkově je katedrála Notre-Dame schopna pojmout asi 6 000 lidí.
V průčelí katedrály jsou tři portály, z nichž největší, tedy prostřední je zdoben výjevy Posledního soudu, který byl oblíbeným motivem gotických stavitelů. Nalevo je portál Panny Marie a vpravo u Seiny jde o portál sv. Anny, který má nejstarší sochařskou výzdobu. Sochy na portálech byly původně polychromované (barevné), což si dnes snad ani nelze představit.
Nad vstupními portály katedrály se nachází Galerie králů obsahující 28 soch králů Judeje a Izraele. Sochy byly v roce 1793 strženy, jelikož se lid domníval, že reprezentují tehdy neoblíbené krále Francie. Ty dnešní pocházejí z restaurace Violletem-le-Ducem v polovině 19. století. Ve středové části západního průčelí se nachází velké rozetové (růžicové) okno s průměrem 10 metrů. Pokud se nacházíte uvnitř, můžete obdivovat jeho barevnost a hru denního světla, které jím do katedrály prochází. A nad rozetovým oknem už se tyčí dvě věže katedrály Notre-Dame o výšce 69m, které naskýtají krásný výhled na Paříž. Jižní věž nese zvon o váze 13 tun, který se rozezvoní jen při výjimečných příležitostech.
Katedrála Notre-Dame v Paříži je známá také pod názvem katedrála Panny Marie nebo Chrám Matky Boží. Podle druhého názvu jste jistě poznali, že právě tady se odehrává děj slavného díla francouzského romantismu - Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga.

Bazilika Sacré Coeur

Ačkoliv je neustále vystavována posměchu, tuto širokou daleko viditelnou baziliku připomínající šlehačkový dort si nikdo nenechá ujít. Tato bazilika postavená v novorománsko-byzantském stylu s obrovským zvonem byla v roce 1871 po prohrané válce s Německem a po porážce pařížské Komuny zamýšlena jako chrám smíření a v roce 1919 byla zasvěcena Srdci Ježíšovu. Kněží se tady dodnes ve dne v noci modlí za duše zemřelých. Na širokých schodech před vchodem lze prosedět celé hodiny a těšit se pohledu na Paříž. Interiér baziliky sice není tak impozantní jako jiné kostely ve městě, ale návštěvníky sem láká především právě panoramatická podívaná. Zvláště při západu slunce se hlouběji vryje do paměti jako jen málokterá pařížská památka.

Třpytivá mozaika Krista v byzantském stylu pochází z let 1912 – 22. vytvořil ji Luc Olivier Merson a krášlí klenbu nad kněžištěm. Vyjadřuje oddanost Francie Kristovu srdci. Nejpoutavějším prvkem interiéru je asi klenutá krypta. V jedné z kaplí je uloženo srdce Alexandra Legentila, jednoho z mecenášů Sacré-Coeur. Dveře vstupního portika dekorují nádherné bronzové reliéfy s výjevy z poslední večeře a dalšími scénami ze života Krista. Typicky vejčitá kopule baziliky je po Eiffelově veži druhou nejvyšší vyhlídkou v Paříži. Na vrchol vede točité schodiště a za jasného dne dohlédnete až do vzdálenosti 48 kilometrů. Nejvýznamnější socha v bazilice znázorňuje žehnajícího Krista. Je umístěna symbolicky v nice nad hlavním vchodem nade dvěma jezdeckými sochami.

Překrásná zvonice, kterou navrhl Lucien Magne, byla vztyčena v roce 1904 a dosahuje 80 metrů. Uvnitř je zavěšen jeden z nejtěžších zvonů na světě, devatenáctitunový La Savoyarde. Byl odlit v roce 1895 v Annecy a věnovala jej savojská diecéze. Na portiku nad hlavním vchodem se vyjímají působivé bronzové sochy francouzských světců, které odlil H. Lefébvre. Jedna představuje Janu z Arku a druhá sv. Ludvíka. Jedno z podlaží tamburu je obehnáno vitrážemi a nabízí tak úchvatný pohled na celý interiér. Architekt Paul Abadie (1875 – 1912) zakomponoval do návrhu směsici kopulí, věžiček a klasicistních prvků. Kámen ze Chateau-Landonu vylučuje, když navlhne, vápenec, který zbarvuje průčelí na bílo. Chcete-li se vyhnout výstupu do strmého kopce, využijte lanovku a cestou se kochejte pěkným výhledem. Jezdí od konce rue Foyatier poblíž place Willette.

Vítězný oblouk (Arc de Triomphe)

Vítězný oblouk (fr. Arc de triomphe) vévodí konci snad nejznámější pařížské ulice Avenue des Champs-Élysées. Svým návštěvníkům nabízí ze střechy ve výšce 50m jeden z nejhezčích pohledů na Paříž. Oblouk stojí uprostřed kulatého náměstí Place Charles de Gaulle (dříve Place de l'Étoile), z něhož vychází hvězdicovitě 12 ulic. Oblouk inspirovaný římskými triumfálními oblouky byl postaven v letech 1806-1836 a oslavoval úspěchy napoleonské armády. Najdete na něm i bitvu u Slavkova (Austerlitz). V roce 1920 pod něj byly umístěny ostatky neznámého vojína z bitvy u Verdunu. Vítězný oblouk leží na pařížské ose propojující Louvre - Champs-Élysées - Vítězný oblouk - La Défense.

50 metrů vysoký a 45 metrů široký, to jsou rozměry Vítězného oblouku, který zakončuje třídu Avenue des Champs-Élysées, aby plynule pod názvy Avenue de la Grande Armée a Avenue Charles de Gaulle pokračovala po ose Louvre - Tuilerijské zahrady - Champs-Élysées - Vítězný oblouk - La Défense. Celková délka této historické pařížské osy je v současné době asi osm kilometrů, přičemž už dnes v podstatě pokračuje i dále na západ od moderní čtvrti La Défense a prochází částí Nanterre. I s touto nejnovější částí je to už téměř deset kilometrů.

Stavba Vítězného oblouku započala na přání císaře Napoleona roku 1806 po vítězné bitvě u Slavkova (také známá pod názvem bitva Tří císařů, 1805), dokončena byla o 30 let později. Zevnějšek je dekorován basreliéfy s vojenskými motivy, v horní části se nachází štíty se jmény 30 vítězných francouzských bitev. Vítězný oblouk vznikal dle návrhu architekta Jeana-Francoise Chalgrina, ten však během výstavby zemřel, proto jej posléze vystřídali další architekti, kteří rozhodli o finální podobě sochařské výzdoby, jak ji známe dnes. Výška hlavního vnitřního oblouku je 29m, boční oblouky mají výšku 18,7m.

Muzeum Louvre

           Louvre se stal muzeem umění v roce 1793, ale sbírky se začaly hromadit mnohem dříve - už v 16. století, tehdy ale ještě jako sbírky královské. Tehdejší sbírku založil Fratišek I. - panovník, který byl velkým obdivovatelem veškerého umění a dokonce do Francie pozval největšího umělce období renesance - Leonarda da Vinciho.

Dnešní Muzeum Louvre se skládá z 9 tematických částí: 

• Starověké památky Orientu
• Starověké památky Egypta
• Starověké památky Řecka, Etrusků a Říma
• Historie Louvru a středověký Louvre
• Malířství
• Sochařství
• Umělecké předměty
• Grafické umění
• Islámské umění

Veškeré sbírky Louvru jsou umístěny ve třech křídlech - Richelieu, Sully a Denon.
Křídlo Richelieu, které sousedí s ulicí Rue de Rivoli, nabízí například německé, vlámské a nizozemské malířské umění, bohatou sbírku sochařských děl Francie a Mezopotámie, ale také komnaty Napoleona III. Křídlem prochází Pasáž Richelieu, která vede ke stanici metra.
Křídlo Sully nacházející se na místě původní tvrze Louvre může návštěvníkům nabídnout historii středověkého Louvru ve svých podzemních prostorách, dále egyptské, řecké a římské sbírky starověkého umění a také sbírku francouzského malířství. V podzemí mohou návštěvníci narazit na zbytky bývalého donjonu, který zde stával v prvopočátcích Louvru.
Snad nejznámější dílo vystavované v Louvru - Mona Lisa od Leonarda da Vinciho - se nachází spolu s dalšími sbírkami italského malířství v křídle Denon sousedícím s řekou Seinou. I v Denonu se nacházejí četná díla starověku.

Lucemburská zahrada

Jardin du Luxembourg představuje zelený ráj o rozloze 25 hektarů na značně zastavěném levém břehu. Uprostřed formální zahrady při Lucemburském paláci je situován osmiboký bazén obklopený širokými terasami. Největším skvostem je krásná Fontaine de Médicics. V 19. století přibylo mnoho soch, mimo jiné pomník malíře Eugéna Delacroixe a socha sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Najdete tady rovněž dětské hřiště, zahradní kavárnu, hudební podium, tenisová hřiště, loutkové divadlo, a dokonce i včelařskou školu.

Zámek Versailles

Versailles je jeden z nejkrásnějších zámků na celém světě. Nachází se přibližně 25 kilometrů od Paříže ve stejnojmenném městě. Toto dříve královské sídlo je proslulé nejen světoznámým zámkem, ale i svými okouzlujícími zahradami. Každopádně by byla chyba navštívit Paříž a zapomenout na tento historický klenot.

Versailles bylo původně venkovské sídlo obklopené lesy a močály vybudované Ludvíkem XIII. v 17. století. Zámek snů zde však začal budovat až jeho syn Ludvík XIV a trvalo téměř 50 let, než byla celá stavba a areál dokončen. Na jeho výstavbu byly povoláni ti nejlepší řemeslníci a architekti, vzhled Versailles je dílem architekta Luise Le Vaua a Julese Hardouin-Mansarta. Krásné zahrady jsou dílem zahradního architekta Le Notre a interiér architekta Le Bruna. Samotný zámek je velký 680 metrů.

Král se svým dvořanstvem se do zámku přistěhoval v roce 1682 a od té doby plnilo Versailles funkci politického srdce Francie. Jeho okázalost si však královská rodina vychutnávala pouze do roku 1789, kdy byli její členové včetně krále i královny Marií Antoinettou vzti do zajetí v Paříži. V průběhu Velké francouzské revoluce pak bylo téměř vše z paláce rozprodáno, obrazy převezeny do Louvru a celý zámek nechán napospas osudu. Až v roce 1837 přeměnil Ludvík Filip Orleánský budovu na muzeum francouzských dějin. Skutečná mnohamilionová rekonstrukce začala teprve po roce 1919. Impulsem bylo podepsání Versailleské mírové smlouvy, která se uskutečnila v Zrcadlovém sále a ukončila 1. světovou válku.